Jediná „Baťova továrna“ v Evropě je v Dolním Němčí

Průmysl

2.11.2010 | Veronika Hrdá

Jediná „Baťova továrna“ v Evropě je v Dolním Němčí

Továrna Baťa v Dolním Němčí na Uherskohradišťsku je poslední, kterou nadnárodní firma Baťa v Evropě vlastní. Foto Jiří Sláma

Zapomeňte na to, že Baťa je firmou ševců. Dnes už je to spíš obchodní firma nakupující a prodávající boty. Posledních 130 dělníků v Evropě ale stále zaměstnává na Zlínsku: v Dolním Němčí u Uherského Hradiště.

Dolní Němčí – Dvě stě tisíc párů, které zaměstnanci ročně vyrobí, působí vedle sto milionů dovezených bot z Číny na český trh jako kapka v moři. Lidé z Dolního Němčí jsou ale na svoji práci hrdí a stále se jí i dokážou uživit. A to i přesto, že loňský rok byl pro ně hodně krutý. Z firmy musela odejít skoro polovina lidí.

Továrna Baťa v Dolním Němčí je poslední v Evropě, kterou si nadnárodní firma v Evropě chce udržet. Zbytek zboží dováží z Číny a dalších i evropských zemí. Přesto je mezi obuvnickými impérii jako Humanic nebo Deichmann jedinou, která podobnou továrnu v Evropě provozuje.

Metr čtvereční obuvnické usně stojí až 1.200 korun. Proto je výběr materiálů a jejich správné využití velmi důležitý.

„Ročně tady vyrobíme až dvě stě tisíc párů bot. Polovina z toho jde do prodejen Baťa, zbytek vyrábíme na zakázku odběratelům,“ prozrazuje ředitel závodu Dušan Kopiar.

Do Česka se přitom doveze ročně 118 milionů párů bot. Univerzita Tomáše Bati minulý rok spočítala, že průměrná dovozní cena se pohybuje kolem 95 korun. Některé složité boty z Dolního Němčí se ale nedají vyrobit levněji než za sedm set korun.

„Když Baťa fabriku převzal, vyrábělo se i třikrát více párů než dnes. To ale byla doba, když vyrobit botu stálo tři sta korun. Dnes výroba kvalitní vycházkové boty stojí až sedm set korun,“ vysvětluje ředitel.

Některé díly se spájejí šitím, některé lepením, ty nejdůležitější spoje se nejdříve slepí a pak i prošijí. Než se ušije komplikovaná pánská polobotka, je musí šičky udělat až čtyřicet operací.

Kopiar pracuje v továrně už čtrnáct let. Za tu dobu sledoval zavádění mnoha novinek. Z komunistické éry byli totiž zaměstnanci zvyklí na to, že vyráběli celou sezonu jeden druh bot. Dnes by mohli vedle dílny otevřít i obchod s velkým výběrem s dětskou, pánskou, dámskou i zdravotní diabetickou obuví.

Po ušití svršku se bota tvaruje kolem kopyta. To je plastový dílec, který v procesu výroby nahrazuje nohu. Jeho tvar odvislí jednak od tvaru lidské nohy, ale také od požadovaného tvaru hotového výrobku.

„Většinou plánujeme tak týden dopředu. V ideálním stavu víme, co budeme vyrábět maximálně čtyři až šest týdnů dopředu. To je také naše konkurenční výhoda. Dokážeme rychle reagovat na poptávku a dodat zakázky do Evropy v krátkém čase. Čínské firmy si to kvůli vzdálenosti nemůžou dovolit,“ vysvětluje Kopiar.

V továrně se vyrábí hlavně vycházkové boty. Žádná extravagance nebo drahý luxus. Továrna musí vyrábět kvalitní, dobře ušité boty, o které je na trhu stále zájem.

„Někdy proto musíme vysvětlovat absolventům návrhářských škol, že se neuživí tím, že budou vymýšlet boty typu Dolce Gabana. V naší branži je důležité poslouchat přání zákazníka,“ vysvětluje Kopiar ve skladu s kůžemi. V regálech jsou nejčastěji černé a hnědé barvy. Občas je ale prostřídají červené, okrové nebo olivové odstíny. „Musíme sledovat módní trendy a nakupovat kůže dopředu. Bohužel když jeden rok je populární červená, nemusí to tak být příští. Nám tady potom drahý materiál zůstává ležet,“ rozkrývá.

Tvar boty se tvaruje pomocí vlhka a tepla. Nakonec se na vytvarovanou botu nalepí podešev.

Kůže nakupuje hlavně v Itálii a Polsku. České koželužny se totiž zaměřují spíše na výrobu pro pracovní obuv a jsou dražší.

V jedné části výrobní haly zaměstnanci vykrajují z kůží jednotlivé díly, které pak sepnou gumičkou po pěti párech. Naplněnou bednu pak přinesou k šicím strojům. Než vznikne jeden pár kozaček, musí šičky udělat téměř čtyřicet úkonů.

Náklady na průměrně komplikovanou pánskou polobotku se pohybují kolem 550 až 700 korun.

Švadleny pak jednotlivé díly k sobě sešijí, některé části i přilepí. Pečlivě spojují nejen kůži, ale také zipy, kožešinu. Až vytvoří takzvaný svršek, putuje jejich výtvor ke stroji, kde se bota tvaruje. Někdy se před tím musí i naškrobit.

Proces musí být puntičkářský. Každá bota je totiž jinak veliká a všechny díly musí k sobě pasovat. Kůže se zahřeje horkým vzduchem a natvaruje se na umělohmotné kopyto, které má svůj název podle svého tvaru. Například dámské s kulatou špičkou se jmenuje Kapitolina.

Bota se pak ochladí a putuje k ženě, která na něj přilepí podešvi. Ještě poslední kontroly, očištění. Na konci už mladý muž chystá krabice, které se postupně botami plní.

„V klasickém výrobním procesu trvá týden, než jsme schopní zakázku vyexpedovat. Zjednodušeně se ale dá říct, že jedna bota se dá ale vyrobit i za dvě hodiny,“ uzavírá Kopiar.