Manželka si už na moje „turbomilenky“ zvykla

Moravské strojírenství a hutnictví táhnou zejména zahraniční firmy

4.09.2010 | Veronika Hrdá

Manželka si už na moje „turbomilenky“ zvykla

I pro nás byl však loňský rok krutý. V té nejhorší době jsme nepodepisovali žádné smlouvy. To jsme ale vyřešili tak, že jsme posílali zaměstnance na nejrůznější školení a zadali jim interní projekty.

Nebýt brněnských odborníků na parní turbíny, Varšavané by se v zimě neohřáli, americký kmen Siouxů by nemohl pálit biomasu a sportovci na olympiádě v Soči by se klepali zimou. Průmyslové turbíny z brněnského závodu Siemens Industrial Turbomachinery vyrábí elektřinu a teplo už v téměř dvě stě zemích světa.

Když loni v říjnu usedl Vladimír Štěpán do křesla generální ředitele brněnského závodu, věděl, že zaměstnanci nebudou mít důvod jej nenávidět. Převzal totiž firmu, která se dokázala uživit i v době krize. Nemusel tak lidem říkat, že pro ně už není v dílnách práce. Možná právě proto se firma stala druhou nejdynamičtější společností v anketě Czech TOP 100.

„I pro nás byl však loňský rok krutý. V té nejhorší době jsme nepodepisovali žádné smlouvy. To jsme ale vyřešili tak, že jsme posílali zaměstnance na nejrůznější školení. Nechtěli jsme je nechat sedět doma. Teď, když máme zase stabilní výrobu, se ukázalo, že to byl dobrý krok,“ říká Štěpán.

Podle něj už má brněnský Siemens to nejhorší za sebou. Znovu podepsal smlouvy, které byly rok u ledu. Vedení firmy zaznamenává stále více poptávek. Z Brna ročně vyvezou kamiony a lodě přes padesát turbín. U velkých zakázek trvá technikům i osmnáct měsíců, než ocelový kolos vyrobí. Když se turbína odzkouší, seřídí a natře načerveno, nachystá se na expedici.

„Turbínu pak zahalíme bílým plátnem. Ctí přepravních firem je dopravit turbínu tak, aby plátno nebylo na konci cesty ušpiněné. Zákazník pak má možnost si svoji krásku na místě slavnostně rozbalit. Už se nám ale i stalo, že se turbína při cestě na Madagaskar poškodila a musela zpět na opravu do Brna,“ líčí Štěpán.

Když se Štěpán zamyslí nad svojí prací, zasní se. „Jsem strojař se vším všudy. To řemeslo se mi strašně líbí. Vidíte to? Ta turbína je fakt pěkná. Žena už si ze mě utahuje, že jí tady v hale zahýbám hned s několika turbomilenkami. Naštěstí ví, že tahle láska náš vztah neohrožuje,“ směje se, když ukazuje na ocelové lopatky. Brzy budou vyrábět elektřinu v také Číně.

Šestatřicetiletý Štěpán má radost, že může pracovat pro německou firmu. Mnichovské vedení mu nechává dostatečnou volnost. Když se jim ale něco nelíbí, umí se ozvat. „Líbí se mi jejich férový a zároveň pragmatický přístup,“ vysvětluje.

O tom, že si ve firmě zakládají na otevřené komunikaci, svědčí i fakt, že sám Štěpán zná většinu ze 750 zaměstnanců jménem. „Myslím, že dokážu oslovit jménem tak sedmdesát, osmdesát procent z nich. Mojí výhodou je, že tady pracuji už dlouho. Doufám proto, že hodně lidí zná i mě,“ usmívá se. Seznamování se se zaměstnanci má pro něj totiž i další výhodu: jeho vášní je totiž sport. „Proto si užívám jakoukoli příležitost, kdy s mými kolegy chodíme hrát fotbal nebo nohejbal. Teď jsem se dal i na golf.“

Siemens v Brně

První parní turbína v Brně vznikla v roce 1901

Siemens Brno zaměstnává 750 lidí. Čtyřicet procent vysokoškoláků

Loni dosáhla firma téměř půl miliardového zisku

Siemens v České republice má i další závody: v Mohelnici, Drásově, Frenštátě pod Radhoštěm (nízkonapěťové elektromotory), Trutnově (nízkonapěťová technika), v Bruntále (Osram – výroba žárovek) a Letohradě (OEZ, výrobce jistících přístrojů a zařízení nízkého napětí)