Rozhovory
20.06.2011 | Roman Müller
Dnes plánujeme na šest let dopředu
Od prvních povodní v roce 1997 byla realizována řada protipovodňových opatření. Významných změn se dočkala i legislativa.
S vedoucím Odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí ČR Josefem Reidingerem jsme mluvili o povodních, které nás v minulosti zasáhly. Zajímal nás i dosavadní vývoj protipovodňové ochrany a výhled do budoucna. Stranou nezůstaly ani legislativní změny.
Od prvních povodní v roce 1997 byla realizována řada protipovodňových opatření. Významných změn se dočkala i legislativa. Úloha Ministerstva životního prostředí (MŽP) v oblasti ochrany před povodněmi je daná vodním zákonem. Zde jsou přesně definována práva a povinnosti MŽP jakožto ústředního povodňového orgánu. Činnosti lze rozdělit do dvou částí, a to preventivní a při vlastní povodni.
Jaké změny přinesly povodně?
V posledních patnácti letech jsme měli řadu velkých povodní. Ty se staly aktuálním tématem nejenom odborné veřejnosti. Povodně přispěly k rychlejšímu získání prostředků na realizaci mnoha protipovodňových opatření, která v době před povodní nikdy neměla tu správnou prioritu. Od první velké povodně v roce 1997 se významně změnila i legislativa.
Můžete nám blíže popsat vývoj legislativy?
V roce 1998 bylo vypracováno nové nařízení vlády k ochraně před povodněmi, které nahradilo již nevyhovující nařízení o povodňové ochraně z roku 1975. Toto nařízení bylo přijato v roce 1999. Od roku 2001 platí nový vodní zákon, do kterého bylo jmenované nařízení vlády převedeno. Pokud se podíváte do vodního zákona, najdete v něm celou kapitolu, která se věnuje povodňové ochraně, a to v některých bodech poměrně detailně.
Významným okamžikem bylo také přijetí evropské směrnice o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik číslo 2007/60/ES z listopadu 2007. Tuto směrnici jsme museli transponovat do naší národní legislativy. To bylo provedeno v poslední novele vodního zákona, která vešla v platnost v srpnu minulého roku, a novou prováděcí vyhláškou o plánech povodí a plánech pro zvládání povodňových rizik.
Můžete nám přiblížit plánovaný vývoj povodňové ochrany k roku 2015?
Naše kroky do budoucna předurčuje právě zmíněná směrnice o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik. Nové je zavedení šestiletého období pro hodnocení stavu ochrany před povodněmi. Smyslem je zmapování a zhodnocení aktuálního stavu ochrany před povodněmi a navržení vhodných opatření pro zlepšení na šest let dopředu.
Před zavedením směrnice se jednotné plánování s předem definovanými kritérii nedělalo. Dlouhodobě se plánovala opatření pouze v místech, kde byly identifikovány problémy při povodňových událostech nebo se předpokládaly v souvislosti s rozvojem území a podle finančních možností se realizovala. Šestiletý cyklus končí v roce 2015. Česká republika prostřednictvím ministerstva životního prostředí však musí do konce letošního roku vymezit oblasti s významným povodňovým rizikem. Výsledky musíme reportovat do Bruselu do konce března 2012.
Do konce roku 2013 musíme zmapovat povodňová nebezpečí a rizika, a tedy vytvořit dva typy map. Mapy povodňového nebezpečí v podstatě vyznačují stávající záplavová území, pouze je doplněn scénář s povodňovým ohrožením odpovídající pravděpodobnosti povodně jednou za 500 let.
Dále je zde rozšíření o hloubky vody a rychlosti proudění v zaplavované oblasti. Mapa rizik zvýrazňuje aktivity, které mají nepřijatelné riziko a v daném území by být neměly. Ministerstvo v loňském roce vydalo metodiku k mapování a vlastní mapování již bylo zahájeno správci povodí za podpory Operačního programu Životní prostředí.
Do roku 2015 musíme zpracovat plány pro zvládání povodňových rizik. Což je mimo jiné hledání vhodných opatření (např. pozemkové úpravy, zadržení vody výstavbou suché či retenční nádrže, lokální ochrana), která by průběh povodně ovlivnila tak, aby aktivita měla pouze přijatelné riziko.
Řešením může být i vymístění této aktivity z území. Podle naší legislativy budou tři plány, a to pro Labe, Odru a Moravu. Tyto plány včetně opatření pro následující šestileté období a objemu vyčleněných finančních prostředků by měla vláda schválit do 22. prosince 2015. Za další dva roky zhodnotíme, zda se někde riziko snížilo – pokud ano, tak se již oblast nebude posuzovat. V případě stále významného povodňového rizika se budou aktualizovat mapy a znovu hledat vhodná potřebná opatření.
Pro upřesnění ještě uvádím, že kromě míst vyznačených v mapách jako oblasti s významným povodňovým rizikem existují i oblasti s lokálními problémy.
Ty budou řešeny v rámci plánů dílčích povodí. Pokud se tedy obec nenajde v oblasti s významným rizikem a jsou zde problémy, neznamená to, že by se neřešily – budou se řešit na lokální úrovni a bude i možnost získat státní dotaci.
Jak hodnotíte povodně, které nás v minulosti postihly?
Každá povodeň je svým způsobem unikátní, a proto se snažíme u významných povodní o jejich jednotné vyhodnocení prostřednictvím odborných organizací. Výsledné zprávy jsou dostupně např. na webových stránkách ČHMÚ. Povodeň v roce 1997 můžeme označit za povodeň minulého století, která přinesla významné ztráty na lidských životech (pozn. 60 mrtvých).
Důvodem vysokého počtu mrtvých bylo to, že povodeň byla extrémní již v horských oblastech a lidé se nestačili kvůli rychlému nástupu povodňové vlny včas evakuovat. Navíc nebyla zkušenost a nikdo nepočítal s tím, že by něco tak extrémního mohlo přijít.
Povodeň v roce 2002 byla svým rozsahem a výší škod sice ještě větší, ale počet mrtvých se snížil na 16. Výhodou bylo to, že velkou část objemu povodňové vlny zachytila vodní nádrž Lipno a další nádrže Vltavské kaskády. Nevýhodou bylo, že povodeň přišla ve dvou vlnách a při nástupu druhé vlny se nestačila retenční kapacita nádrží plně uvolnit.
Důvodem vysokých materiálních škod bylo, že povodeň zasáhla velká města na Vltavě, jako jsou např. České Budějovice či Praha, a na celém dolním Labi. Říká se, že při povodni v roce 2002 jsme byli lépe připraveni. Ano, byli jsme lépe připraveni, už byl přijat nový vodní zákon, zákon o integrovaném záchranném systému, zákon o krizovém řízení, zkvalitnil se přenos informací, ale na druhou stranu šlo o povodeň na jiném území.
Myslím si, že kdyby se opakovala povodeň z roku 1997, hodnocení by asi nebylo tak optimistické. Povodeň v květnu a červnu roku 2010 na Moravě zasáhla obdobné území jako v roce 2007, ale příčiny a následky s výjimkou povodí Olše nebyly takového rozsahu. Přívalové povodně v roce 2009 zase nelze srovnávat s povodněmi v roce 1997 a 2002. Jednalo se o lokální povodně, kdy přišla bouřka a během hodiny stoupla hladina řek i o několik metrů.
Co se změnilo v systému ochrany před povodněmi?
Povodně vedly k výraznému zkvalitnění povodňových plánů, což je základní dokument, podle kterého postupují povodňové komise, případně další účastníci ochrany před povodněmi. Navíc jsou dostupné v digitální podobě. Dále se zlepšil přenos informací.
V roce 1997 bylo utopií, že bychom měli všechny hlásné profily na internetu a sledovali jsme přibližně s hodinovým odstupem vývoj povodňových stavů. Na internetu lze nyní sledovat i vývoj srážek ve srážkoměrných stanicích. Využívány jsou i radary ČHMÚ snímající odrazivost mraků, které ukazují možnou existenci a intenzitu dešťových srážek.
Od roku 2000, kdy vláda schválila Strategii ochrany před povodněmi na území ČR, vznikla řada dotačních programů především v gesci ministerstva zemědělství a ministerstva životního prostředí s jasně definovanými pravidly, z kterých lze podpořit povodňovou prevenci, případně i odstraňování některých povodňových škod. O jejich využívání je vláda pravidelně jednou za tři roky informována.
Jaké novinky přináší novela vodního zákona?
Novela vodního zákona vešla v účinnost v srpnu 2010. Ve vazbě na povodně je zde ošetřena povodňová směrnice. Je zde také zmocnění na novou vyhlášku z února letošního roku o plánech povodní a plánech pro zvládání povodňových rizik, což je prováděcí předpis, který říká, jak by měly plány pro zvládání povodňových rizik vypadat a co by měly obsahovat.
Změnil se i proces stanovování záplavových území. Dříve správce vodního toku dal návrh záplavového území a kraj jej potvrdil. Dnes se musí návrh záplavového území stanovit formou opatření obecné povahy, tj. projednávat s dotčenými obcemi. Relevantní připomínky obcí musí být řešeny.
Povodňové plány mohou být v digitální podobě. Výhodou je, že jsou dostupné na internetu a jsou dostupné i pro běžné občany, tedy nejen pro členy povodňové komise. Je zde také uvedeno, o co by se měla při povodni starat obec a o co občan. Změny zaznamenala i povodňová kniha, která může být také digitální a sdílená. To může značně zjednodušit vzájemnou komunikaci.
