Moravské Hospodářství

• Aktuálně
• Dotace a finance
• Průmysl
• Legislativa
• Vodohospodářství
• IT a e-Government
• Energetika
• Rozhovory
• Doprava
• Stavebnictví
• Obec a lidé
• Firmy v pohybu
• Ekologie
• Kultura a zábava
• Soutěže

Rozhovory

3.09.2010 | Veronika Hrdá

Míl: Jsem zvědavý, jak dlouho vládě vydrží její hrdinství

Jaroslav Míl, prezident Svazu průmyslu a dopravy

Jaroslav Míl je jedním z těch, kteří jednají v tripartitě. Jako prezident Svazu průmyslu a dopravy hájí zaměstnavatele. A ti teď s jeho prací můžou být spokojení. Programové prohlášení vlády totiž z velké části kopíruje materiál Agenda 2010, který Svaz představil letos v červenci.

„Vláda teď musí naplnit očekávání, které v ní firmy mají. Jinak naši podnikatelé budou ve velkém přepisovat sídla firem do jiných zemí,“ říká Míl v rozhovoru pro Moravské hospodářství.

Kolik procent z vámi připraveného materiálu Agenda 2010, který shrnuje požadavky zaměstnavatelů vůči vládě a veřejné správě, se shoduje s programovým prohlášením vlády?

Já bych řekl, že téměř všechno. Což mi dělá radost.

Cítíte se jako vítěz?

On to nikdo neocení, ale jsou věci, které mi opravdu udělaly radost. Hlavně snaha dostat všechnu legislativu na internet. Jsem také rád, že se schválí nový občanský zákoník. To bych považoval za vítězství nás všech. Teď je to všechno pouze na papíře. Doposud reformy, nehledě na sliby, vždy padly. Přestože máme teď výhodu silné vlády, jsem velmi zvědavý, jak dlouho toto hrdinství a vůle vydrží, když se poslanci hádají kvůli pěti procentům škrtů. Pro mě je tato snaha nedostatečná, i desetiprocentní škrty považuji za malé.

Podle vašeho průzkumu plánuje letos čtvrtina podniků propouštět. Bez práce bude i část úředníků…

Ano, to je realita. Nicméně to je také silný argument pro schválení pružného zákoníku práce. Pokud to totiž bude možné, budou se ve chvíli dalšího oživení znovu nabírat lidé na kratší úvazek. Dnes nemůžete propustit člověka bez udání důvodu. To potom vede k takovým paradoxům, jaký se stal v Plzni, kdy se děkan právnické fakulty soudil o své místo, i když bylo jasné, že ji řídil špatně.

Do takových sporů půjdou i řadoví zaměstnanci bez právního vzdělání?

To asi ne. Podobných případů jsem zažil ale více. I pro zaměstnavatele je nedůstojné vymýšlet důvody pro propuštění a několikrát posílat vytýkací dopisy. Vždyť pak dehonestujete i tu druhou stranu. Je mnohem férovější říct: tady máš odstupné, pojďme se rozloučit. Obě strany si pak zachovají tvář. Nemyslete si, že se to už dnes nedělá. Pro spoustu firem je lepší neustále prodlužovat smlouvy na dobu určitou.

V požadavcích pro novou vládu jste ale vypovězení smlouvy bez udání důvodů neprosazovali. Je to tedy pro zaměstnavatele tak podstatné?

Věděli jsme, že je to politicky neprůchodné. Z toho pojmu se stala mantra. Proto jsme si sebekriticky řekli, že na to společnost není zralá. Mimochodem až se potkám s Bohuslavem Sobotkou, tak se ho zeptám, jakým způsobem se rozloučila sociální demokracie se svými zaměstnanci, které musela propustit kvůli škrtům uvnitř strany. Pochybuji o tom, že vypláceli odstupné.

Co jste ještě do Agendy 2010 nedali kvůli politické neprůchodnosti?

Podívejte se na to, jak vypadá návrh státního rozpočtu. Tomu nemůže nikdo rozumět. V tom se ztratíte, nedohledáte se pravdy. Nechápu, proč nemůže stát fungovat podle normálního výkaznictví, jako jakýkoli jiný podnik. V tomto ohledu by nám pomohlo mít jednotný systém na kontrolu veřejných a státních peněz – tedy takzvaný projekt státní pokladny.

V čem je problém?

Jednoznačně je tu nechuť k transparentnosti. Ta je tak velká, že zabrání jakékoli změně. Když stát neudělá efektivní státní správu, tak polovina reforem skončí na pasivní rezistenci úředníků. Pro mě z toho plyne jedno: Pokud se z vládního prohlášení podaří prosadit alespoň menší část, budeme všichni šťastní.

Paskvil zákona o veřejných zakázkách udělali poslanci naschvál. Je to jeden ze způsobů, jak zabít dobrý nápad.

Dá se říci, že krize pročistila trh? Hrozí některým oborům zánik?

Máme obavy, že v Česku do třiceti let zanikne chemický průmysl. Paradoxně to není kvůli krizi, ale kvůli tři roky starému materiálu s názvem REACH (zkratka pro novou chemickou politiku Evropské unie, pozn. red.). Nejhorší na tom je, že si úředníci neuvědomili, co tím způsobili. Nejde pouze o zánik oboru, ale hlavně o jeho vývojovou část. Když vám odejdou výzkumy, padnou i školy. Jen se podívejte na Německo. Před dvaceti lety schválili moratorium na výstavbu jaderných elektráren. Výsledkem je, že i kdyby chtěli dnes stavět jaderné elektrárny, nemají lidi. Rodiče prostě přestali své děti posílat studovat neperspektivní obory.

Vaše slova: „Pokud by se vymýtila korupce, tak by tento stát mohl ušetřit až sto miliard korun.“ Pokud tedy Kalousek seškrtal 57 miliard, myslíte, že sáhl na ty peníze, které tečou mimo?

Za tím si stojím. Myslím, že ve skutečnosti to je ještě mnohem víc. Při tak velkém rozpočtu to přece nejsou zase tak velké peníze. Když začnete škrtat po jednotlivých položkách, v součtu to může udělat neuvěřitelné číslo. Navíc on neřekl, které položky musí pryč. To je odpovědností každého ministra. Opravdu si ale myslím, že nejvíc peněz ušetří na mzdách. Pro příklad: Když nastupoval Vít Bárta do funkce, stáli všichni úředníci na ochozech dvě hodiny. Transparentněji už nemohli ukázat, že nemají co na práci. Já bych je vyhnal. To je pro mě jak z jiného světa.

Ministr dopravy teď zastavil dopravní projekty. Firmy podle něj daly „titěrné slevy“. Jak to vidíte vy?

Když se bavím se stavbaři, tak ti vždy upozorňují na to, že jejich rozpočty nejsou předražené. Předražené jsou nápady, které si úředníci vymýšlí. Proč musí být na patnácti kilometrech D8 čtyři mimoúrovňové křižovatky? Proč stavíme přechody pro medvědy, když tam žádní nežijí? Nechápu také, proč Česko má nejdražší a zároveň nesmyslné mýtné. A to není jen o dopravě. Nikdo neumí spočítat, kolik dá stát za informační systémy. Za tisíce služeb, které nepotřebuje. Za ukládání a analýzu dat, které jsou k ničemu.

Je řešením centrální nákup?

Částečně. Nejdůležitější ale je, aby vláda řekla, že nebude nakupovat všechno. Spoustu věcí přece vůbec nepotřebuje. Samozřejmě, když jsem tuto myšlenku prosazoval v ČEZu, tak mi každý říkal, že to nepůjde. Pak se ale zjistilo, že můžeme centrálně nakupovat pohonné hmoty o třetinu levněji! Na nákupu papíru jsme ušetřili stovky milionů korun ročně. To byla pro nás třetí největší nákladová položka. A teď si vezměte, kolik by jen na takovém kroku mohl ušetřit stát. Kdyby to bylo třicet procent, tak je to minimálně miliarda, dvě.

Zastupujete vy teď vůbec firmy? Vždyť není ve vašem zájmu, aby stát nakupoval co nejlevněji…

Vždycky jsem říkal, že odmítám zastupovat ty, kteří parazitují na státu a bez zakázek od něj by se neuživily. Takové firmy ať se zastupují samy.

Může firmám zkomplikovat život novela zákona o veřejných zakázkách, která nepočítá v řízení s firmami, jež mají akcie na majitele? Tedy téměř všechny velké firmy obchodované na burze?

Tohle udělali poslanci pochopitelně naschvál. Je to jedna z učebnicových taktik, jak zablokovat dobrý nápad a prokázat jeho nefunkčnost. Existuje poučka o tom, že způsobů jak zabít dobrý nápad je dvaadvacet. Pokud všechny přežije, pak stojí za to ho použít. Já doufám, že nápad jak odstřihnout z férového byznysu pochybné firmy přežije všechny nástrahy.

Co vše se tím vyřeší?

Konečně se tím napřímí pokřivená důvěra podnikatelů ve stát. Lidé nebudou mít pocit, že nemusí nic dodržovat, aby přežili. Zmizí pochybnosti o tajných účtech ve Švýcarsku s dvoumiliardovým vkladem, ke kterému se nikdo nehlásí. Tak jak jsem to říkal bývalému premiérovi Fischerovi: Uvědomte si, že naši lidé přestali mít tenhle stát rádi. Vždyť ještě v devadesátých letech byli ochotní mu dávat pozemky zadarmo, dnes je to nepředstavitelné. Proto mnoho podnikatelů dneska neoznačuje tuto politickou garnituru vládou rozpočtové odpovědnosti, ale naděje.

S předákem odborových svazů Jaroslavem Zavadilem jsem ještě na pivě nebyl. I když je vtipnější než jeho předchůdce.

Je ta nechuť tak velká, že hrozí hromadný odchod firem do daňových rájů?

Teď ne. Mezi podnikateli zavládla vlna entuziazmu a nadšení. Kdyby to ale novým ministrům nevyšlo a zmařili by tu naději, kterou v ní spousta firem vkládá, pak by k tomu došlo ve velkém.

Kolik firem takto funguje dnes?

Jsou to tisíce firem. Není těžké optimalizovat náklady přes daňové ráje. Výhodou je, že to jde i legálně a korektně.

Vláda přesto už teď nesplnila slib, který podnikatelům dala - nakonec zvýší daň z příjmu o sto korun. Nekazí vám to radost?

I s tímto se dá žít. Je ale podstatné, zda žijeme v zemi, která je poctivá a přátelská k občanům a firmám. Nebo zda máte pocit, že jste permanentně okrádán. Stačí vědět, že tady nebudou fungovat zakázky, nad kterými zůstává rozum stát.

Co máte na mysli?

Je toho hodně. Za všechny jmenuji nákup gripenů, které nikdo z okolních zemí nechtěl a jen my jsme na ně kývli. Je to jednoduché. Lidé musí vidět, že skončila rozhazovačnost. Vláda musí prokázat, že nekrade, že ji neovládá neukojené ego ani mužský testosteron. Pokud to dokáže, pak si myslím, že za rok a půl lidé pochopí všechno. I škrty, kterých se ministři dnes tak bojí. Já totiž věřím, že u nás jsou lidé přemýšliví.

Jste optimista?

(Přemýšlí) Po sedmi letech, co dělám tuto práci, jsem pesimista. Je to pro mě nepříjemné zjištění.

Byl jste někdy s odborovým předákem Jaroslavem Zavadilem na pivu?

Nebyl. I když si to dovedu představit mnohem lépe než s panem Štěchem (bývalý předseda odborových svazů, pozn. red.). Zavadil je alespoň občas vtipný. Bohužel jsem ale nikdy odborové předáky neviděl hájit zájmy oněch „obyčejných lidí“ ve fabrikách. Samozřejmě, že jsem zažil i poctivé chlapy, pro které bylo důležité, aby jejich lidi měli sprchy a teplou vodu. Těch ale na vrcholu není moc.

KDO JE

Jaroslav Míl působil jako generální ředitel ČEZu

Ing. Jaroslav Míl, MBA (52)

je prezidentem největšího sdružení zastupujícího zaměstnavatele – Svazu průmyslu a dopravy. Narodil se v Praze, dnes žije nedaleko hlavního města. Má vystudovanou Fakultu elektrotechnickou na ČVUT. Na stejné škole pak ukončil studium PSG zaměřené na jaderné elektrárny a ukládání vyhořelého paliva. Od roku 1985 působil v ČEZu, kde začínal jako technik, od roku 2000 pak byl tři roky předsedou představenstva a generálním ředitelem. Poté co jej odvolala Špidlova vláda, zvolili jej zástupci zaměstnavatelů do čela Svazu průmyslu a dopravy. Zastává řadu významných funkcí – například je členem Rady vlády pro informační společnost, člen dozorčí rady Burzy cenných papírů apod. Je také členem správní rady Slovenských elektráren. Je ženatý, má dospělého syna a malou dceru.

Co je to Agenda 2010

Na konci června zveřejnil Svaz průmyslu a dopravy ČR (SP ČR) dokument „Agenda 2010 – 10 priorit pro budoucnost ČR", v němž shrnuje klíčové směry dalšího vývoje tuzemské ekonomiky i požadavky svých členských svazů i firem. Materiál z velké části kopíruje prohlášení nové vlády.

1. Vyrovnané veřejné finance |2. Efektivní veřejná správa | 3. Motivační a jednoduché daně |4. Moderní vzdělávání |5. Výzkum, vývoj, inovace na špičkové úrovni | 6. Flexibilní trh práce | 7. Rozvoj dopravy a infrastruktury | 8. Bezpečná, spolehlivá a dostupná energetika | 9. Účinná podpora exportu|10. Udržitelná péče o životní prostředí

Vstoupit do diskuze

Rozhovory

Přidat příspěvek

Jméno: E-mail: Předmět: Text:

Bezpečnostní kód: