Moravské Hospodářství

• Aktuálně
• Dotace a finance
• Průmysl
• Legislativa
• Vodohospodářství
• IT a e-Government
• Energetika
• Rozhovory
• Doprava
• Stavebnictví
• Obec a lidé
• Firmy v pohybu
• Ekologie
• Kultura a zábava
• Soutěže

Rozhovory

2.09.2010 | Hana Nečasová

V kauze Evraz neřeším emoce. Jsem tu kvůli byznysu

Po všech těch letech mimo svou rodnou zemi už mi ani indická kultura nijak nechybí

Zatím zná jen několik českých výrazů, přesto tvrdí, že komunikace je to nejdůležitější. Augustine Kochuparampil, generální ředitel společnosti ArcelorMittal Ostrava, se snaží mluvit se svými zaměstnanci, regionálními politiky, studenty ve školách i se svými sousedy. „Než jsem přijel do Ostravy, lidé mi říkali, že Češi jsou uzavření a ne příliš přátelští,“ říká Kochuparampil, který šéfuje největší české huti od loňského června. Co si myslí o kouze Evraz a jak vnímá spekulace o odchudu ArcelorMittal z Ostravy?

Je to rok od chvíle, kdy jste přišel do Ostravy do funkce generálního ředitele. Jak byste tento rok zhodnotil?

Myslím, že se hodně změnilo. Když jsem v loni v červnu přišel, přišel jsem přímo doprostřed krize, která postihla celý svět, včetně ocelářského průmyslu.  Byla to složitá situace, musel jsem se rozhodnout, jestli pokračovat v provozu dvou vysokých pecí, odstavit jednu nebo najít jiné řešení. Řešili jsme celou řadu problémů – životní prostředí, vztah s veřejností, propouštění. Ale byli jsme schopni stabilizovat naši výrobu, vzkřísit motivaci našich zaměstnanců, byli jsme zvoleni třetím nejlepším zaměstnavatelem v České republice, máme skvělý vztah s veřejností. Jsem velmi spokojený s tím, co jsme všechno udělali. Navíc jsme ve druhém čtvrtletí po velmi dlouhé době vykázali zisk.

Překonal tedy ocelářský průmysl krizi?

Pokud srovnám úroveň výroby, poptávky a cen s dobou před krizí, nedovolil bych si říct, že jsme krizi překonali. Stále působíme na velmi nejistém trhu, i ty nejpatrnější události způsobují nejistotu. Naučili jsme se ale existovat v podmínkách, ve kterých poptávka není tak vysoká jako před krizí. Museli jsme propouštět, zredukovali jsme provozní náklady a  vzhledem k požadavkům trhu musíme být velmi pružní. Naše výroba se ale stabilizovala, v provozu dnes máme dvě vysoké pece a rádi bychom obnovili výrobu i ve třetí peci. Jsem si jistý, že v následujících čtvrtletích a letech se vrátíme na normální úroveň.

Nyní vás ale zasáhly komplikace s vaším odběratelem, firmou Evraz.

Když jsem vloni v červnu přišel do Ostravy, začal jsem s nimi jednat, protože Evraz, náš největší odběratel, přestal odebírat tolik železa jako dříve. Samozřejmě, byla krize, prodělávály obě společnosti, a tak jsme se společně rozhodli, že se každé čtvrtletí sejdeme a domluvíme se na čtvrtletních cenách přijatelných pro obě strany. Tak to fungovalo až do května, kdy svolali tiskovou konferenci, na které nás napadli, že cena železa je nadsazená. Pro mě to byl velký šok a překvapení, společnou schůzku jsme měli krátce před tím. Přitom v květnu 2009 jsme po 18 měsících jednání podepsali s Evrazem detailní smlouvu, která popisuje všechny  závazky a povinnosti. 

Jak teď situaci řešíte?

Víte, pro mě nejsou důležité emoce, já jsem tu kvůli byznysu. Stále pokračujeme v diskuzi, jednali jsme dokonce i v den, kdy nás napadli v tisku. Snažíme se najít společné řešení, Evraz po nás ale stále požaduje dlouhodobý mechanismus stanovení cen založený na černomořských cenách. Tím po nás chtějí, abychom dodávali železo s cenou pod naše výrobní náklady. Navrhl jsem, že ukážeme naše náklady třetí straně, nezávislému auditorovi, a budeme společnosti Evraz prodávat se stejnou marží, jakou má ona na výrobcích z našeho železa. Evraz ale stále trvá na černomořských cenách, což jsou v Evropě nerealistické ceny.  Jednání stále pokračují, i když jsme zatím k žádnému závěru nedošli. Je to pro nás velmi složitá situace, protože odebírali 25 % z výroby našich vysokých pecí.

Co to pro vás teď znamená?

Musíme improvizovat a pokusit se najít alternativy. V červenci jsme byli schopni nahradit asi 50 procent ztráty prodejem jiným zákazníkům, v srpnu to doufám bude více než 50 procent. Problém ale je, že jednání se společností Evraz stále probíhají, máme s nimi smlouvu, a nemůžeme se jinde dlouhodobě zavázat. 

Jaký máte připravený náhradní plán?

Hledáme nové zákazníky, nový trh. Ztráta je zatím padesátiprocentní, v srpnu to snad bude méně. Stále ale musíme počítat s možností, že budeme dodávat společnosti Evraz, jednání stále probíhají. Žádný dlouhodobý náhradní plán si stanovit nemůžeme, dokud nebude rozhodnuto. Z právního pohledu máme uzavřenu dlouhodobou smlouvu, která zahrnuje lhůty, množství surovin, cenový mechanismus, podmínky ukončení...

Plánujete tedy právní kroky?

Zatím ne. Myslím si, že by bylo pro obě dvě strany dobré, aby se domluvily. Snažíme se  být zatím trpěliví, doufáme, že dojdeme k dohodě, a nad žádnými právními kroky nespekulujeme. Vadí mi ale, že jsme na rozdíl od Evrazu nebyli na tuto situaci připraveni. Evraz se na tuto možnost připravoval, vytváří totiž odbyt pro jejich mateřskou společnost v Rusku. Vypadá to z jejich strany jako záměrný plán.

Vidíte možnost dohody jako reálnou?

Ano, jsem optimista. Je to v zájmu obou firem i jejich zaměstnanců. Nemůžeme ale prodávat za ceny, které se pohybují pod výrobními náklady.  To je dlouhodbě neudržitelné.

Jaké je teď poptávka po vašich výrobcích?

Jsme teď asi na 70 procentech ve srovnání s dobou před krizí, tedy třetím čtvrtletím roku 2008. To považuji ve srovnání s Evropou a severní Amerikou za dobrý výsledek. Než se vrátíme do normálu, bude to chvíli trvat. V roce 2010 ani 2011 to nečekám. 

Spekulace, že by ArcelorMittal opustil Ostravu, jsou tedy nepodložené?

To mohu kategoricky odmítnout. A nejsou to jen má slova, jsou to hlavně závazky. Mateřská společnost zvýšila podíl akcií za miliardy korun na 100 procent. Zahájili jsme řadu nových projektů, včetně velkých projektů týkajících se životního prostředí a modernizace. V Ostravě je navíc skvělé zázemí, včetně pracovní síly s dlouhou tradicí výroby oceli - vybudovat takové zázemí na jiném místě by znamenalo miliardy eur.  Pracuji v ocelářském průmyslu pětatřicet let, nejel bych tak daleko jen proto, abych prodal společnost někam jinam. Kromě toho máme závazky k sedmi tisícům našim zaměstnancům, nepřímo i s jejich rodinami to je čtyři až pětkrát více lidí.

Co považujete za největší překážku?

Je to zejména vysoká cena surovin a její nestálost, nižší poptávka a špatná nálada na trhu způsobená řeckou krizí. V březnu, dubnu, květnu lidé začali utrácet, poptávka byla vysoká, ale pak přišla řecká krize a s ní nejistota. Společnosti navíc nenakupují do zásoby, jako dříve, ale jen na deset patnáct dní dopředu.

A co politické klima v Česku?

Myslím, že z obchodního hlediska tu nejsou žádné velké problémy. Samozřejmě že určitou nejistotu nesla úřednická vláda, ale žádná velká překážka to pro nás nebyla. Některá potřebná rozhodnutí ještě nepadla, ale věřím, že nová politická vláda je příjme. Očekáváme tedy lepší klima ve smyslu rychlejšího rozhodování a nových projektů týkajících se zejména infrastruktury. Nemyslím si, že by Česká republika byla pro podnikání nějakou podřadnou zemí. Velkou výhodou samozřejmě je, že  patří mezi země s nejnižšími daněmi.

Podporujete řadu škol a aktitvit nevládních organizací. Je to způsob jak se dobře zapsat u veřejnosti?

Myslím si, že společnosti jako ArcelorMittal mají zodpovědnost podporovat to, co je  pro veřejnost důležité. Vlády s tím teď mají problém, a když se například podíváte do zahraničí, podpora školství soukromým sektorem je tam poměrně častá. Už v minulých letech jsme navíc při náborech zjistili, že  pomalu ale jistě klesá počet technicky vzdělaných lidí. Pro nás to tedy není jen příspěvek, ale také investice do budoucích zaměstnanců. V těchto aktivitách chceme pokračovat ještě ve větší míře. Naše stávající zaměstnance teď podporujeme také v jejich aktivitách pro nevládní organiazce. V druhé polovině roku jsme vybrali třicet projektů z celkem devadesáti žádostí.  Žil jsem v Kalkatě, která je spojená s osobností Matky Terezy, proto velmi rád vidím nadšení svých zaměstnanců pro práci pro veřejnost.

Vstoupit do diskuze

Rozhovory

Přidat příspěvek

Jméno: E-mail: Předmět: Text:

Bezpečnostní kód: